Autem do Itálie aneb pozor na vyšší mýtné a zvlášť zpoplatněné úseky

Slunná Itálie je mezi Čechy považována za jednu z nejoblíbenějších destinací, a to nejen díky moři, velkému množství památek a teplému počasí, ale také proto, že z České republiky je možno krátkou vzdálenost, která nás od této země dělí, zvládnout autem.

Jízda autem, a to nejen do Itálie, je velmi příjemný způsob cestování, a to především díky tomu, že každý je při něm pánem svého času, navštíví co chce, kde chce a dostane se i na hůře přístupná místa. Lidé, kteří motorové vozidlo k cestě použijí, taktéž požívají jeho komfort a soukromí, nejsou obtěžováni ostatními spolucestujícími a nemusí se jim nijak přizpůsobovat nebo se omezovat.

Rakousko – časté kolony a množství poplatků

Při cestě autem do Itálie se řidič nejspíše nevyhne průjezdu Rakouskem. Kromě častých kolon na dálnici, způsobených zejména v době prázdnin množstvím rakouských a německých turistů jedoucích stejným směrem, tedy na jih k moři, se není možné vyhnout – oproti České republice – platbě relativně vysokých dálničních poplatků. Nejen, že v této zemi jsou všechny dálniční úseky zpoplatněny dálničními známkami, ale při průjezdu některými částmi dálnice je navíc nutné uhradit další příplatky.

Rakouské dálniční známky, neboli Vignette, se dají zakoupit jako desetidenní, dvouměsíční nebo roční. Pro týdenní dovolenou v Itálii se pohodlně vyplatí zakoupit první variantu za 8.80 Euro. Tím však ještě poplatky nekončí. Peněženku je nutné zvlášť vytáhnout také například za průjezd Tauernskými tunely. Těmto zvlášť placeným úsekům se dá samozřejmě vyhnout, a to tím, že se jednoduše sjede z dálnice a zvlášť placená místa se objedou po místních silnicích, čímž se sice ušetří peníze, na druhou stranu se však zbytečně ztrácí drahocenný čas, a to zejména v případě, že podobný nápad dostane v ten samý den více lidí.

Platba mýtného v Itálii

Podobně jako v sousedním Rakousku jsou i v Itálii dálniční úseky zpoplatněny, a to takzvaným mýtem, jehož cena není jako v Rakousku jednotná, ale liší se podle počtu ujetých kilometrů na dané dálnici. Při vjezdu do Itálie se musí zastavit u stanoviště, kde si řidič vezme lístek, který odevzdá až v místě, kde bude dálnici opouštět. Asi není potřeba připomínat, že tento není úplně vhodné ztratit. Mýto je možné uhradit buď u samoobslužné pokladny například pomocí platební karty, nebo u pokladny s obsluhou, kde jsou však často mnohem větší fronty a díky tomu i delší čekání.

Když přijdou problémy

Ať už chceme nebo ne, ne vždy cesta dopadne podle našich představ. Z tohoto důvodu musí mít každé auto v naší zemi povinně sjednané pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, neboli povinné ručení. To kryje každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou poruchou vozidla a hradí tedy způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví či úmrtím, poškozením, ztrátou nebo zničením věci, a také případný ušlý zisk. Je třeba uvést, že jediným mezinárodně uznávaným dokladem o povinném ručení je tzv. zelená karta, kterou však ihned po sjednání pojistné smlouvy vystaví pojišťovna.

Na druhou stranu, zejména při cestě do jižních částí Itálie, jako je například Řím či Neapol, si množství řidičů stěžuje na pomačkané nárazníky či ulomená zpětná zrcátka. Jelikož na škody způsobené na vlastním autě se povinné ručení nevztahuje, je více než dobrý nápad uzavřít před cestou také havarijní pojištění. Teprve poté si totiž cestovatel může výpravu do této slunné a temperamentní země bez starosti užít.